Něžný Karlíček

Konečně nadešel čas zpracovat dlouho připravovaný rozhovor s Karlíčkem a jeho paničkou. Proč jsme si je vybrali? Protože s paničkou mají ten správný pohled na svět a v rozhovoru najdete nejedno moudro! Pěkné čtení.

Proč právě argentinu? Co tě vedlo k jejímu pořízení?

Byla to láska na první pohled. Podle mého skromného názoru jsou to krásní, elegantní a majestátní psi. Celkově jsem milovníkem bull plemen a argentina je skvělá ve všech ohledech - velikostně tak akorát, povahou srdcař, ale hlídač. Je to moloss, ale zas né úplný 100 kilový tank, takový spíše molossoidní atlet.

Jaké jsou argentiny povahově?

Argentiny mají ve standardu povahu veselou, přirozenou, nenáročnou a přátelskou. Na druhou stranu jsou to hlídači. Obrovští milovníci svého pána - tahle vlastnost nevím, jestli je vyloženě pozitivní - argentina je pes jen jednoho pána. Nemají v povaze, třeba jako NO fungovat s každým, komu se dostanou do ruky. Jsou velice inteligentní, takže nové povely pochopí rychle, ale jsou paličáci a strašně rádi zkouší, jestli opravdu uposlechnout musí, popřípadě, co za to bude.

Mají nějaké zdravotní predispozice?

Co se týče zdravotních predispozic, je určitě důležité kontrolovat u štěňátek sluch, ale to ostatně u všech plemen s bílou srstí a růžovou kůží. BAER testy jsou nyní už povinné a chovatel vám jejich výsledky předkládá už při koupi štěňátka. Dále platí vše jako u obřích plemen - je třeba si dávat pozor na pohybový aparát - zvláště pak na klouby. Kolem roka a půl věku se dělají rtg na dysplazii kyčelních kloubů.

Jaký je Carlos?

Karlíček je srdcař a závislák.
Jinak je to samozřejmě rozmazlené miminko, velký ničitel, terorista a hromdopoličák. K cizím lidem je nedůvěřivý a většinou trvá dlouho, než se nechá od cizího pohladit (nerozumějte tomu tak, že by cizímu urval ruku v rameni, ale spíše odchází nebo když už nemůže odejít, tak se schová za mě).
Argentina by si prý měla být vědoma své velikosti, váhy a síly - k tomu Karlíček ještě nedospěl a strašně rád do někoho bourá zadkem, snaží se vyskočit do náruče nebo se domáhá chování na klíně.
A lenoch! Bože jak je to zvíře líné! Standardně před 10 ráno nevstává, a když už ho tedy dřív probudím, tak je pak nerudný celý den. Na procházkách to samé, zpočátku se vyběhá, vydá většinu energie a pak už přemýšlí, kudy by šel, aby nemusel udělat pár kroků navíc. Ale zas se takhle skvěle učí chůze u nohy - jde raději sám u nohy, než aby se někam rozběhl a pak se musel na přivolání vracet.

Měli jste nějakou nepříjemnou negativní zkušenost? Rvačky, vyjíždění?

Na denním pořádku. Ke rvačkám to tedy zajít nenechávám, ale přijde mi, že na ulici štveme snad každého psa, kterého potkáme. Přitom Karlíček miluje pejsky (zvláště ty menší), ale oni zkrátka nemají rádi jeho. Buď je to dané bílou barvou, nebo se ti pejsci zkrátka bojí, tak dělají hrdiny. Karlíček je gentleman, a když už tedy k nějaké té bitce dojde, tak se rve jen se stejnou nebo vyšší váhovou kategorií. Rval se díkybohu zatím jen se 2 psy, oba byli z rodiny, takže se znali, ale zkrátka hrátky přerostly únosnou mez a bylo to.

Jak jsi to v danou chvíli řešila? Šla jste mezi ně? Odtáhla za nohy? Nechala je, ať si to vyříkají mezi sebou?

Já samozřejmě vždy dělám to, co by se dělat nemělo, jdu si bránit svého psa. Takže jednou se mi německá doga zakousla do břicha (naštěstí jsem na sobě měla fůru oblečení tak z toho byla jen obří modřina a pár škrábanců) a podruhé jsem měla špičák v předloktí.Ideálně na rvoucí se psy funguje kýbl ledové vody, ale ten sebou standardně na procházky nenosím anebo vyvěsit za obojky - ale to zase jde třeba u psů do 30 kilo...

Pořídila by sis ke Carlosovi dalšího psa?

Asi ne, máme doma ještě přítelovo xNO a je to peklo. Jsou jako 2 kohouti na jednom smetišti. Venku na procházkách spolu dokážou fungovat, ale doma se nesmějí potkat. Do dalekého budoucna (třeba za 6, 8 let) bychom si asi pořídili nějakého Karličího potomka, ale to je prozatím ve hvězdách.

Jak to tedy doma řešíte? Máte bariéry ve dveřích, každý svůj kotec? Nemají tendenci se "vysírat" a provokovat přes bariéry?

Máme dům se zahradou, takže ovčoun je na zahradě a Karlíček většinou v peřinách - párkrát za den je na chvíli prohodíme. Teď dostavujeme ještě druhou polovinu plotu, tak bude mít každý pes půl zahrady. Ovčoun má pak na spaní svojí místnost v domě. Jinak jasně že se "vysírají"! Ideálně ovčoun, když jde ven tak sebere nějakou Karlosovo hračku nebo sušené ucho, či tak něco a provokativně to žvýká u prosklených dveří na terasu, aby na něj Karlíček viděl. Jakmile Karlíček nekouká, už ho to žvýkání nebaví.

Carlos je tedy uchovněný? Co všechno je potřebné k uchovnění argentinské dogy?

Přesně tak, je to už chovný chlapák. Argentiny to mají překvapivě jednoduché. Podmínky uchovnění jsou dány chovatelským klubem - v našem případě Moloss Club CZ. Vesměs stačí zúčastnit se bonitace nebo výstavy (samozřejmě vyhovět standardu plemene) a absolvovat povinné vyšetření. Povinným vyšetřením se rozumí již výše zmíněný RTG na dysplazii kyčelních kloubů (+ BAER testy na hluchotu, ale ty se dělají už u chovatele).

Děláte nějaký sport? Jaký?

Jasně, profesionální gaučing ve všech polohách.

Co tě vedlo k založení Instagramu?

Jednoho dne jsem si uvědomila, že můj soukromý profil už zdaleka není můj, ale převážně Karličí. Také mě napadlo, že možná ne všechny mé přátele zajímá Karel, Karel a zase jenom Karel. A že bych kolem nás chtěla větší komunitu takových psích nadšenců a přitom si na svém profilu zachovat soukromí.

Komu bys argentinu doporučila a komu naopak v žádném případě?

Asi neumím na první část otázky odpovědět, jako každý pes i v rámci plemene mají argentiny jiné povahy. Znám argentiny, které by mouše neublížily, znám i hlídače. Některé pobyt v kotci snášejí dobře, jiným je nejlépe v páníčkovo peřinách. Hodně záleží na výchově, jaký režim si nastavíte, v takovém režimu vám bude pes fungovat.
Druhá část už je snažší. Určitě bych ji nedoporučila (ostatně jako jakéhokoli psa) nezodpovědným lidem a lidem bez lásky ke zvířatům. Argentiny potřebují také někoho, kdo si od nich nenechá skákat po hlavě, protože celý život zkouší, co vše jim ještě projde, a co už ne. A pak to chce také krapet fyzické zdatnosti, aby páníček nevlál za psem na vodítku. Určitě argentina potřebuje i spoustu času, ať už na výcvik či výchovu, tak strašně nerada tráví čas sama. A také by budoucí majitel měl zapřemýšlet nad tím, jestli náhodou neplánuje se psem cestovat. S Argentinou totiž do spousty Evropských zemí nemůžete.

Na co by se budoucí majitelé měli připravit? Co tě s příchodem a žití s Carlosem překvapilo?

Asi na nic speciálního. Argentina je pes jako každý jiný. Zkrátka platí vše, jako pro žití s jiným velkým psem. Je třeba počítat s tím, že dosáhne vysoko, takže Karlíček mě třeba naučil uklízet vždy a vše ze sporáku a z kuchyňské linky. Poličky také využíváme převážně ty vyšší.
Je třeba také počítat s předsudky, které spousta lidí vůči bull plemenům má. Takže lidé před vámi budou raději přecházet na druhou stranu ulice a tak podobně. S tím souvisí i socializace. Štěndo se blbě socializuje, když se ho každý cizí bojí a nikdo vám nechce půjčit psího kámoše na hraní.
Čekala jsem, že štěndo sem tam něco zničí, ale Karel byl naprostý devastátor (velmi zdatný bytový designer)! I po roce roce a půl ho to stále úplně nepřešlo. Sem tam padne za oběť nějaký polštář, toaleťák, gauč, pytlík s moukou nebo s rýží, zkrátka to, co udělá co největší bordel.
Jednou jsme byli přes noc stanovat. Karlíček se asi ve 3 ráno rozhodl, že bude hlídat a v rámci hlídání roztrhnul spacák, propíchnul drápkem matraci a přelámal tyčky ve stanu. Od té doby jsme tedy stanovat nebyli.  

Děkuji za velmi zajímavý a přínosný rozhovor :).

Karlíčkovo dobrodružství můžete sledovat zde: www.instagram.com/carlosdogoargentino/ 

Foto: archiv Karlíčka a jeho paniny