Košík
0
0,00 Kč
Vlastním jménem Vopičák!
30.07.2020
Když jsem na Instagramu objevila tuhle super trojku, věděla jsem, že je musím vyzpovídat. Nejen, že je Arthas úspěšný na výstavách, ale je to i sportovec! Závodně se věnují dog pulleru a vyčmuchá skořici i ve vodě!
Pro ty, co vás neznají, představíte se nám?
Ahóój, jmenuji se Arthas Anny Nupachaki. Michal se Zuzkou mě familiérně oslovují Dlouháne a často i Ušoune. Jsem takový ten zvláštní pes s dlouhým tělem na krátkých nožkách, neboli Corgi, konkrétně Welsh Corgi Cardigan. A ne, není to tím, že bych rád nosil dlouhý svetry, jen odtamtud pocházím.
Proč si pořídili právě tebe?
Páníčkové chtěli kompaktního ovčáckého pejska, protože ovčáci jsou přeci poslušní, že jo? Když lustrovali psí encyklopedii, psali u mého plemene, že má až 12 kg. Takže takový ten ideální pes na túry. Co čert nechtěl, už teď mám těch kil skoro dvacet. Takže dvakrát měř a jednou řež, v mém případě spíš dvakrát važ.
Jak byste charakterizovali Arta jedním slovem?
Vopičák.
Máš nějakou vtipnou story?
Když jsem byl ještě malej a krátkej, přijela se k nám o Vánočních svátcích podívat kamarádka Háňa. U sebe měla věci, které si vezla domů, včetně těsta na medovník. Těsto mi po chvíli začalo vonět a hrál jsem hodného a tichého pejska. Jaké to bylo překvapení, když značná část těsta záhadně zmizela! Dodnes tomu nedokážeme přijít na kloub.
Někteří by se mohli ptát, proč rozhovor s tebou a páníkama. Prozradíme jim, že jste měli také bostona. Dokázali byste nám porovnat bostona a corgiho. Všem jsou naprosto rozdílní a všem podobní?
První, co jsme postřehli, bylo, že Corgi nesnáší horko. Všichni bostoni, které známé, se rádi vyhřívají na sluníčku, minimálně do doby, dokud se neupečou a to mají krátké čumáky! (Potvrzujeme! Dante a Benji) Bostonek zároveň nebyl takový paličák, v tom je ten rozdíl asi nejzásadnější. Obě plemena mají podobný smysl pro humor, jejich chování je každým coulem úsměvné. Naše milovaná bostonka byla princezna a nikdy by nesmočila nožku v bahně. Art je oproti ní pěkné prasátko připravené na jakoukoliv neplechu.
Jak jste se dostali k noseworku a pulleru?
Nosework nás zaujal jako mladý sport a nenáročný na fyzičku psa, tréninky jsme tak mohli začít, už když byl Dlouhán ještě prcek se svěšenými oušky. Natolik nás to všechny bavilo, že jsme v tom pokračovali. Má to i svou stinnou stránku - čuchá, kde může, i když zrovna nemusí.
Puller jsme mu kdysi pořídili jen jako hračku. Naše trenérka na cvičáku si všimla, že je Art šikovný a doporučila nám, abychom se přihlásili na závody. Na první závody jsme měli jet pouze jako morální podpora pro naší trenérku. Ta se nakonec nedostavila a my museli závodit. Za sebou jsme tou dobou měli pouze jeden řádný trénink s postaveným hřištěm. Co čert nechtěl, Art zaválel a od té chvíle jsme obsadili bedny i na dalších třech závodech. Podle všech indicií to navíc vypadá, že příští rok pojedeme reprezentovat ČR na mistrovství světa v Polsku.
Co se v noseworku vyčuchává? Kolik má úrovni a dle čeho se skládají zkoušky?
V Česku se nosework rozštěpil na dva tábory. V tom klasickém se vyčuchává skořice a pomerančová kůra. Pravidla se v poslední době výrazně změnila a ztížila. Zkoušky jsou rozděleny na čtyři stupně obtížnosti: (Z, 1,2,3) a každý stupeň má čtyři různé terény: (přírody, urbany, vody a řady). Obtížnost se určuje zejména velikostí terénu a počtem vzorků v terénu. U vyšších zkoušek musí mít psovod vymyšlené strategie procházení a povědomí o ložiscích pachu, aby psa správně navedl. Je to zkrátka věda.
Lze naučit, kdy čichat má a kdy to není žádoucí? Máte nějaký povel pro začátek čichání?
Každé naše čuchání začíná rituálem na vyslání do terénu, to se liší vždy dle stylu práce, který budeme potřebovat. Před prací dáme Artovi vzorek ve skleničce, aby věděl, že jde na věc. V jiných situacích pach pomeranče, ani skořice neřeší.
V pulleru je několik kategorií, jaké se věnujete?
Dog puller je rozdělený na několik kategorií dle kohoutkové výšky a dvě disciplíny - running a jumping. Většina pejsků se vždy zúčastní obou, startovné je totiž jednotné.
Na každých závodech se zprvu odběhají veškeré kategorie v runningu a následně se jde skákat jumping. Vyhodnocení obou kategorií je na konci obou disciplín. Pokud je pejsek šikovný, může během závodů obsadit až dvě bedny! Nám jde více running, ale už se začínáme zlepšovat i v jumpingu.
Zkoušel si pasení?
S pasením jsme začali, když mi byl necelý rok. Od té doby jsme absolvovali zhruba pět tréninků. Páníčkové usoudili, že můj rozum je doslova kratší než já a bude vhodné vyčkat, než zmoudřím. Aktuálně se mnou cloumá nějaká ta "buberta", nebo jak tomu říkají. Prý asi už třetí, možná čtvrtá. Nebo jedna nekonečná. Ovečky se mi natolik líbily, že jsem často ochutnával jejich vlnu, což by se prý nemělo. Určitě se k tomu v budoucnu plánujeme vrátit, koneckonců, jsem ovčácký pejsek!
Chodili jste na cvičák?
Vyzkoušeli jsme několik psích školek, ale většinou nás tam nenaučili nic nového a na lekce jsme často jezdili s mírnou nechutí. Nakonec jsme nalezli perfektní trenérku Lucku Šárovcovou v Pardubicích. Každá hodina v Šumáku je něčím ozvláštněna a cvičák baví nás všechny. Hodně nám pomohla a nahecovala nás do dogdancingu a pulleru. Založili jsme partu Šumpulleráci a myslím, že ve světě dogpulleru o téhle partě ještě bude slyšet.
Taháš na vodítku?
Pouze v závislosti na tom, co je přede mnou! Být to svůdná fenečka, tahám jak drak! Ale vždy se mohu vymluvit na to, že trénuji na dogtrekking, že? Na postroji mám tedy povoleno tahat a na obojku nesmím.
Máte u corgi organizace, které pomáhají psům v nouzi?
V Česku je tak málo corgi, že se tu v podstatě žádní k adopci nevyskytují. Obávám se, že žádná taková organizace neexistuje.
Chodíš s páníkama do práce?
Jak se to vezme! Taťka pracuje drtivou většinu času z domu a já mu asistuji spánkem pod pracovním stolem do doby, dokud neskončí. Mamka naopak pracuje v lékárně, kam prý nesmím.
Děkuji za moc pěkný rozhovor a těším se na vaše další dobrodružství!
Artha, Zuzku a Michala můžete sledovat zde: https://www.instagram.com/corgithas/
Foto: archiv Artha, Michala a Zuzky